Bratři: „Elektronické hudbě jsou posluchači otevřenější na Západě“

Elektronické duo Bratři, za kterým stojí Jiří a Ondřej Veselí, na konci září představilo druhou studiovou desku Escape. Z hlučného industriálního města odvádí posluchače do přírody nejen svou hudbou, ale i imerzními prvky naučenými projektem Revelland.

Text: Kristina Kratochvilová, foto: Filip Kůstka

Byli jste jednou ze šesti kapel loni zapojených do projektu Revelland, který se zaměřuje na zapojení více smyslů a zpřístupnění koncertu širšímu publiku. Jak jste se stali součástí projektu?

Ondřej: Dostali jsme se k tomu úplně náhodou. Festival Colours of Ostrava do projektu nominoval kapely, které je baví, tak se to dostalo k nám. Pak už se rozhodovalo jen mezi dvěma kapelami a dostali jsme to my. O projekt jsme přitom původně ani zájem neměli, protože jsme zrovna dodělávali naši první desku a časově se nám to moc nehodilo. Potřebovali jsme být ve studiu, a když jsme si četli časový sled událostí s projektem spojených, vypadalo to opravdu náročně.

Jiří: Maraton workshopů a on-line hovorů začal dvěma workshopy v Utrechtu a ve Valencii, kde jsme se dozvěděli různé metody, jak live show posunout na lepší úroveň skrz různé imerzivní prvky, o kterých jsem doposud neměl ani ponětí. Učili nás třeba, že můžeme během vystoupení podávat nějaké jídlo nebo obohatit prostor speciální vůní, jak dělat vlastní parfém…

Můžete mi ty workshopy více přiblížit? Jak se vám podařilo přenést teorii z nich do vašich živých vystoupení?

Ondřej: Byly to série workshopů s různými zahraničními experty na živá vystoupení. Spolupracovali jsme s lidmi z Holandska, Irska, Anglie nebo Ameriky. Naše zaměření bylo na přídavné prvky, které mohou obohatit vystoupení. Dostali jsme i finanční podporu na vybavení, které teď používáme na koncertech. Má to ale svoji druhou stránku. Spoustu věcí, co jsme se naučili, se v praxi nepodaří vždy zprovoznit. Produkce festivalu ne vždy zajistí podmínky, ve kterých by se daly všechny imerzivní věci do vystoupení začlenit. S tím jsme bojovali celé léto.

Jiří: Snažili jsme se z toho ale vymáčknout maximum a zaměřili jsme se hlavně na vizuální stránku. Když hrajeme větší koncerty, snažíme se zajistit, aby na místě byla LED obrazovka, která může koncert hodně zpřístupnit třeba zrakově postiženým. Chtěli jsme dát koncertu rámcový příběh. Nemáme ale zpěváka a kromě jedné písničky nepoužíváme ani text. Vymysleli jsme to proto tak, že máme v některých tracích umělou inteligencí udělané voiceovery, které něco sdělují lidem a zároveň se promítají jako text na obrazovce. Dvěma kamerami, které nás snímají v reálném čase, přibližujeme, co se děje na pódiu. Obraz z kamer efektujeme, aby to vypadalo zajímavěji, jako například invertováním barev nebo saturací.

Nedokážu si v praxi představit podávání jídla na koncertech ve vyprodaných klubech, jak je tahle zkušenost myšlená?

Ondřej: V rámci projektu to bylo koncipované tak, že dostaneš třeba bonbon nebo praskací prášek. Nebylo to myšleno tak, že by tam byl catering.

Jiří: Náš pilotní koncert jsme udělali v Utrechtu rok potom, co nás vybrali do tohoto projektu. Hráli jsme na holandském festivalu Sencity, kde jsme měli během půl hodiny předvést, co jsme se naučili a co jsme vytvořili. Jde o festival, který je přímo zaměřený na práci s postiženými lidmi. Když jsme tam jeli poprvé v rámci prvního workshopu na průzkum, opravdu tam podávali jídla a míchali vůně. V životě jsme nic podobného neviděli. Bylo to velmi zajímavé. Tenhle festival je, pokud vím, jediný svého druhu v Evropě. Jsou na veškeré tyhle doplňky adekvátně vybavení, v praxi kdekoliv jinde to ale tak jednoduché není.

Zmiňujete práci s lidmi se zdravotním postižením, je to tedy jedna z hlavních misí Revellandu, přiblížit koncertní zážitky lidem s handicapem?

Ondřej: Je to tak. Prvotní myšlenka je přiblížit koncerty lidem s mentálním, zrakovým a sluchovým postižením. Dostat je na koncert. Ne vždy to ale úplně jde, obecně jsou v tom ale lepší festivaly než kluby. V Holandsku tohle aktivně řeší, stejně tak v Anglii. Celkově se snaží vyjít víc vstříc. Před koncerty třeba rozdávají letáčky s informacemi o tom, jestli tam bude strobo, jak to bude nahlas, kde jsou toalety… Nám ze začátku přišlo, jako že je to vlastně dost mimo, ale je pravda, že když chceš s lidmi s handicapem pracovat, musíš je informovat dopředu. Svět vnímají úplně jinak než lidé bez handicapu. Nestojí to v podstatě nic a je důležité, aby věděli, co se bude dít.

Mluvili jste o aplikování vůně do koncertního sálu. Jak bude vonět váš koncert?

Ondřej: Příběh, který jsme vymysleli a ruku v ruce s ním vyšla naše čerstvá deska Escape, se jmenuje Escape the Noisy World to Nature. Pro nás jde o úmyslný útěk z industriálního města nebo z každodenního stresu a ruchu do klidné fáze, kde člověk vypne a relaxuje buď prostřednictvím hudby, nebo v přírodě. Do vystoupení jsme se rozhodli zařadit i živou rostlinu, která je napojená na modulární syntezátor, který používáme při live hraní. Tím, že rostlinou koluje napětí, třeba jeden a půl voltu, tak skrz senzory spouští efekty a různě je moduluje. V prostředku vystoupení tak rostlina začne „hrát“.

Jiří: Vůně souvisí s rostlinou. Zvolili jsme přírodní vůni lesa, louky nebo přírody obecně. Všechno ale používáme s mírou, nechceme, aby to bylo přehnané. Vůně má dodat vzpomínku na koncert – když lidé někdy ucítí něco podobného, uvědomí si, že to bylo právě na koncertě.

Letos jste hráli mimo jiné na maďarském festivalu Sziget, Colours of Ostrava nebo španělském Cooltural Fest. Všímáte si nějakých nuancí ve vnímání elektronické hudby zahraničním publikem oproti českému?

Ondřej: Čím víc na západ Evropy, tím jsou lidi elektronické hudbě otevřenější. Přijde mi, že i víc tancují. Chtějí se bavit a mají zájem o novou hudbu.

Jiří: Jsou připraveni více poznávat novou muziku. Když přijede kapela z Východu, jako jsme my, předem si nás googlí a zajímají se. Rozdíl je znát. Ve Španělsku jsme třeba ani nečekali takový zájem, který na místě byl. Hráli jsme v půl jedenácté večer a bylo tam přes tisíc lidí, kteří se chtěli bavit. Výborná party a o to nám přesně jde, aby se lidi uvolnili a bavili se.

Ondřej: V Čechách roste elektronická scéna bohužel pomaleji. V Praze je to super i skrz klubové bookingy, ale když vyjedeme za Prahu, tak je to znát.

Vnímáte, že se v posledních letech alespoň částečně přístup českého publika k elektronické hudbě zlepšil?

Ondřej: Určitě jo, lidi se o ni začali více zajímat. Žijeme ale v takové folkové kotlině a elektronika se dotýká daleko menší části posluchačů než v převážně západních zemích. Když člověk prochází lineupy festivalů v Německu, Holandsku, Francii nebo Anglii, tak tam se to dost střídá a lidi hlavně chtějí pořád poslouchat nová jména.

Jiří: Určitě bych ale vyzdvihl třeba Colours of Ostrava, Metronome Prague nebo Pop Messe, jejichž bookingy zahraničních umělců nás baví.

Je teď vaše hlavní motivace hrát hlavně v zahraničí, kde je vaše hudba lépe přijímána?

Ondřej: Vždy jsme rádi cestovali, takže jsme se snažili uzpůsobit náš setup tak, aby nám každému stačil jeden 23kg kufr, který není problém zaplatit, když nás někdo bookne ze zahraničí. Pak se vyřeší backline, což není tak složité, jde jen o hardware k bicím. Hodně nás baví pobaltské státy, třeba Estonsko nebo Litva, kde jsme hráli, tuším, dvakrát. Španělsko bylo taky super. V prosinci budeme hrát v Amsterdamu v klubu Melkweg, tak tam se těšíme moc.

Zmínili jste, že jste využili umělé inteligence, ohledně které probíhá vášnivá debata. Je pro muzikanty hrozbou, nebo pomocníkem, jak ji vnímáte vy?

Jiří: Pořád ještě nevím. Z toho, co jsem načetl, mi to přijde spíš jako problém.

Ondřej: Lidi AI využívají spíš k tomu, aby napodobovali starší umělce, třeba kapelu ABBA. Říct AI, ať se naučí něčí track a pak ho udělá jinak, to je za mě určitě špatně. Je potřeba najít balanc.

Jiří: V první řadě by měl umělec, který je AI napodobovaný, s něčím takovým hlavně souhlasit.

Existuje nějaká technologie nebo zvuk, které vás k tvorbě alba Escape inspirovaly?

Ondřej: Při nahrávání hodně pracujeme s live hardwarovými synťáky, které nás baví – třeba modulární syntezátor, kde spousta zvuků vzniká náhodně, což je docela zábava. Případně si vystřihneš různé kousky zvuků a ty pak lepíš dohromady. Používáme teď plugin, který se jmenuje XLN studio, ve kterém si přes mobil nahráváš zvuky předmětů. Třeba to, jak zní sklenička nebo lžička plugin přenese do softwaru, uploaduje to a my tomu můžeme dodat rytmus. Tím dostáváme do tracků takové podhoubí, zvuky, které v něm sice jsou, ale nejsou moc slyšet. Na desce je takových zvuků hodně. 

Jiří: Někdy můžou zvuky přijít úplně náhodně, když si člověk dá nějakou chvilku a mantinely. Řekneš si třeba, že si teď dáš osmitaktovou smyčku, která bude znít nějak zvláštně, a díky tomu máš hned nějaký cíl. Za čas se dobereš kvalitního výsledku, protože softwary dnes nabízí hrozně moc možností, a když máš nějakou vizi, jak by to mělo znít, software ti pomůže.