Kdo jsme

Zkrácení názvu na OSA, z.s., lépe vystihuje současnou identitu i historii společnosti. Nový, jednodušší název je modernější, snadno zapamatovatelný a lépe odpovídá současným potřebám i komunikačním trendům. Navazuje na prvorepublikový název „Ochranné sdružení autorské“.

OSA jako jediný nabízí možnost získat licenci k autorským dílům za reprodukovanou hudbu ve veřejných prostorách prostřednictvím e-shopu. Součástí e-shopu je online kalkulačka, kde je možné si spočítat kolik bude licence na reprodukovanou i živou hudbu stát.

OSA jako jediný kolektivní správce na světě zasílá zastupovaným autorům honoráře pravidelně vždy v březnu, červnu, září a prosinci daného roku.

V období před listopadem 1989 byl OSA stejně tak jako další kulturní organizace v ČSSR dozorován vládnoucí komunistickou garniturou.
Na podnět občanského fóra pracovníků OSA se 13.1.1990 sešlo pracovní shromáždění zastupovaných autorů, které vyslovilo důvěru nově zvolenému výboru OSA. Správa OSA se tak opět plně navrátila do rukou autorům.

V období charakteristickém poválečným elánem a optimismem OSA působí již pod názvem Ochranný svaz autorský. Během roku byly postupně obnoveny styky se zahraničními autorskými společnostmi, které přerušila válka.
OSA se stává iniciátorem některých nových zásad a myšlenek, které jsou postupně vtělovány do zásad CISAC a stávají se mezinárodními uzancemi. Poslední den v roce 1946 informuje OSA statistický úřad, že má 293 členů, 55 zaměstnanců a 1 dům s 28 místnostmi, z nichž 20 užívá a 8 dalších pronajímá.

Autoři prokazují nebývalou sounáležitost a obětují své honoráře za 3 roky na zakoupení domu na ulici Dr. Albína Bráfa. Od roku 1950 nese tato ulice název Československé armády. Budova byla darem tehdejších skladatelů a textařů jejich budoucím generacím.

OSA se aktivně zapojuje do příprav autorského zákona, které vyvrcholily 24. listopadu 1926 jeho přijetím. Jednalo se o zákon velmi zdařilý i uznávaný v zahraničí a OSA měl na jeho vzniku svůj významný podíl. Hudebním autorům byly přiznány nejen práva z veřejného provozování, ale také práva vysílací a mechanická. To se posléze ukázalo jako velmi důležité pro vztah autorů a hudebních nakladatelů ke gramofonovému průmyslu.
Ve stejném roce se OSA stal jedním ze zakládajících členů CISAC - Mezinárodní konfederace ochranných autorských společností.

Můžeme jen obdivovat průkopnictví zakladatelů a prvních členů OSA. Dokázali totiž hned na začátku formulovat zásady, na jejichž základě funguje OSA dodnes. Díky družstevnímu uspořádání zůstávají finanční záležitosti umělců v jejich rukou a sami rozhodují o svých autorských právech. Do OSA postupně vstupuje řada významných hudebních tvůrců, mezi nimi například i Leoš Janáček.

Dne 9. října 1919 se konala valná hromada Ochranného sdružení spisovatelů, skladatelů a nakladatelů hudebních děl. Zakládajícími členy byli čeští skladatelé, spisovatelé a nakladatelé, mezi kterými byl také populární skladatel Karel Hašler. Jedním z prvních ředitelů OSA byl Otakar Dvořák, syn skladatele Antonína Dvořáka. V následujícím roce byl zvolen předsedou výboru významný český hudební skladatel J. B. Foerster.