Život je nejlepší skladatel a já mu dělám soundtrack

Před třemi lety se vrátil z Berklee College of Music, aby se stal filmovým skladatelem. Tomáš Živor je zarputilý začínající tvůrce, který se kromě filmu věnuje skládání hudby k videohrám. Popovídali jsme si s ním o tom, s čím vším přichází na scénu a jaká jsou specifika herní hudby.

Jak jste se dostal k filmové hudbě?

Moje skladby byly scénicky orientované vlastně vždycky. Už od dětství jsem chtěl, inspirován Bedřichem Smetanou, třeba hudebně vyjádřit proud řeky a podobně. Postupně jsem se našel v romantickém klavírním stylu, new age a romantických melodiích. Filmy mě ovlivňují, denně vídám jeden až dva a samozřejmě mě v nich zajímá jejich zvuková stránka. Rozhodnutí proniknout do celkového know-how tohoto žánru pro mě bylo úplně přirozené.

Váš hudební styl by se dal označit jako klasicky hollywoodský, jak byste ho popsal vy?

Hollywoodský styl je přesně to, s čím se sám asociuji nebo ho na sobě detekuji. Moje tvorba jde od prvopočátku romantickým směrem, a když jsem se přesouval od klavíru k celému orchestru, objevila se v mé hudbě taky důležitost výrazné melodie. Vyhovuje mi i nekomplikovanost filmové nebo herní hudby a její primární cíl dotvořit scénu nebo emoce, které má divák nebo hráč hry pociťovat.

Jaké projekty za vámi stojí?

V tuto chvíli mám za sebou řadu studentských filmů, několik z nich je animovaných, ale český filmový trh je poměrně nepropustný. Mnohem otevřenější je v tuto chvíli scéna videoher, která se u nás rychle rozvíjí a generuje poptávku po originálním hudebním obsahu. Nejsou to jenom hry, ale i aplikace a jiné produkty. Ve všem chceme slyšet nějaké audio. V tomto ohledu je pro mě asi nejvýznamnějším počinem hra The House of Da Vinci, vytvořená za spolupráce se slovensko-českými vývojáři Blue Brain Games. Šlo o logickou 3D puzzle hru, zasazenou do doby Leonarda da Vinciho.

Jaká specifika se skrývají pod tvorbou pro videohry?

U hry nelze očekávat, co hráč udělá, tudíž nemůžeme pracovat s lineárním směrem kompozice jako u filmu. Můžeme mít krásnou skladbu, která zní skvěle sama o sobě, ale pokud se člověk v nějaké úrovni hry zasekne a je dvě hodiny na jednom místě, tak slyší pořád dokola stejný song, který pak začne lézt na nervy. Tomu je potřeba se vyhnout. Nebo naopak hráč proběhne level tak rychle, že mu unikne jeden celý hudební vjem. Člověk proto musí pracovat se smyčkami, kratšími opakujícími se hudebními úseky, které se spouští podle specifických úkonů, které dělá, posune se někam dál ve hře, v čase nebo třeba má jeho postava zhoršený zdravotní stav.

Každá smyčka tedy musí být kompatibilní s ostatními…

Přesně tak. Musí se pracovat se stejným tempem, nebo když se mění tempo, tak s přirozenými přechody. Je to věda sama o sobě. Interaktivní hudba nabízí několik různých přístupů, s nimiž se pracuje. To, co jsem popsal, je „layering“, kdy vrstvy fungují zvlášť i dohromady s ostatními. Pak existuje „crossfading“, který se používá v okamžicích, kdy hráč provede něco důležitého, splní třeba úkol, a předchozí hudba přirozeně přejde do jiné skladby. Máme taky „branching“. Tady hráč sice udělá něco zlomového, ale hudba, která doposud zněla, dohraje až do konce a až po ní se spustí nová. My ji samozřejmě můžeme nastavit tak, aby se neuzavřela až za čtyři takty, ale třeba za takt nebo dva. Přístupy se dají kombinovat a variabilita, se kterou můžeme pracovat, je kouzelná, přináší obrovské možnosti, jak hudbu neustále udržovat zajímavou, přestože pracujeme původně jenom s dvouminutovým hudebním tvarem.

Kam směřují vaše další kroky?

Nemůžu zmiňovat konkrétní projekty, které jsou ještě v zárodku. To je další specifikum herního průmyslu. Obecně ale věřím, že když má člověk velké sny, tak se splní velké věci. Chci o sobě dávat co nejvíc vědět, prosadit se v herní hudbě u nás i v zahraničí, začít víc fungovat ve filmové hudbě u nás i v zahraničí a můj největší sen je najít uplatnění v Hollywoodu. Dělat pomocníka hollywoodským skladatelům, sám určovat směr konkrétních projektů a samozřejmě největším snem je získat Oscara. Mám motto: Život je nejlepší skladatel a já mu dělám jenom soundtrack!