Senátem navrhovaná novela autorského zákona neprošla. Autoři rozhodnutí sněmovny vítají
Zvítězil zdravý rozum. Poslanci se v lednovém hlasování postavili proti návrhu senátora Iva Valenty. Ten chtěl živnostníkům zrušit povinnost platit autorské odměny za hudbu v komerčních prostorách. Navrhovaná změna byla přitom pouhým populistickým dovětkem, navíc v rozporu s mezinárodním právem.
Případná novelizace se měla týkat podniků a provozoven, kde hudba údajně nemá vliv na hospodářský výsledek podnikatele. Kromě samotného nesouladu s mezinárodním právem je problematické už samotné určení, pro kterou provozovnu má hudba hospodářský význam a pro kterou ne. Toto by se muselo ve všech případech řešit soudně, což je také hlavní důvod, proč takovou formulaci v autorském zákoně evropský judikát nedoporučuje. Senátor Valenta tak pouze útočil na OSA s návrhem, aby živnostníci neplatili autorské odměny za televize nebo rádia, jež mají ve svých provozovnách.
Návrh senátora Valenty odporoval evropskému právu i rozhodovací praxi Soudního dvora EU a českých soudů. Jako zástupci autorské obce rozhodnutí vítáme. Pro kulturní svět v České republice je zcela zásadní, že míra ochrany autorských práv nadále zůstává zachována na stejné úrovni jako v jiných zemích Evropské unie.
Autoři mají na peníze právo
Poslanci nepřijetím návrhu zabránili právní nejistotě a případnému zahlcení českých soudů spory o povinnosti platit autorské odměny za užití hudby. To kvitoval i hudební skladatel Ondřej Soukup.
„Když skladatel a textař napíše píseň, nedostane za tuto práci žádný honorář. Zkomponovanou a otextovanou píseň je třeba nahrát. Musí se zaplatit studio, zvukař, producent a muzikanti. Tyto peníze uhradí většinou vydavatel. Nahrávku pak pošlou do rádia a všichni se modlí, aby se hrála a lidem se líbila. Když to vyjde, začnou se přes OSA vracet peníze. Ty závisí na hranosti písně. A o část těchto peněz, na které mají autoři a ostatní umělci podle našeho a i unijního práva nárok, nás chtěl senátor Ivo Valenta připravit. Celé by to jen zbytečně vedlo k obrovským soudním procesům,“ vysvětluje známý skladatel.
K potěšení jeho i dalších stovek hudebních či textařských autorů nedošlo k narušení standardů, které jsou v sousedních zemích zcela normální. Rádi bychom navíc reagovali na mylná prohlášení senátora Valenty. Podle něj totiž OSA hospodaří s miliardou, jež neskončí u těch, kteří ona díla vytvořili.
Hodnotu skladby určí posluchači
Za rok 2017 rozúčtoval OSA autorské odměny 147 831 autorům z celého světa, a to celkem za 705 124 užitých skladeb. Autorské odměny zaslal OSA autorům do 99 zemí. Průměrná režie na pokrytí nákladů OSA činí 14,5 %, to znamená, že z každých vybraných 100 Kč jde 85,5 Kč autorovi. Samotný OSA žádný zisk negeneruje.
Jsme rádi, že si poslanci uvědomili, že stejně jako zaměstnanec dostane každý měsíc za svoji práci mzdu, tak i autor má být odměněn. Když dodá zaměstnanec zboží či službu, dostane za to zaplaceno. Zatímco když napíše autor skladbu, nikdo mu obvykle hned nezaplatí. Hodnotu skladby určí až posluchači. Není v silách jednoho autora zjistit, kolikrát měsíčně se jeho skladba hrála v rádiích, televizi, na diskotékách či koncertech. Tento servis nabízí právě OSA, který je pro autory mnohdy jediným zdrojem odměny za jejich práci.
Nepřijetí senátního návrhu tak nejen potvrdilo nárok autorů na spravedlivou odměnu, ale současně zamezilo mezinárodním sporům i přehlcení českého soudního aparátu.